Reklama
 
Blog | Tomáš Hokeš

Obrázky

V pátek mi v metru z tašky vylezl lesklej černej brouk. Tak jsem ho chytil do ruky a on běhal pořád dokola, dokud jsem ho nedonesl do parku...kolegové se na Hradě prokopali do sklepa, o kterém nikdo nevěděl. Vlezli jsme tam, nic tam nebylo, tak jsme aspoň chvíli dýchali tisíc let starý vzduch...dnes jsem zazdil korunu do jedné zdi jako pozdrav budoucí generaci restaurátorů.


Také jsem se na lešení třikrát praštil do hlavy o stejnou trubku, chtěl jsem ji sundat, ale nešlo to, tak jsem se o ní po půlhodině praštil po čtvrtý…teplotní rozdíl vršek-spodek lešení na jižní stěně Vladislavského sálu před měsícem byl asi tak patnáct stupňů. Je to přece jenom víc než třicet metrů. Dole ve svetrech a nahoře do půl těla…byli jsme s dcerou na večeři, před sedmi lety ke mně přišla malá holka s taškou na zádech a dneska tam proti mně seděla mladá ženská a nebylo nic, o čem by se nedalo mluvit…byl to krásnej pocit. Kdybych v životě zvoral úplně všechno, tak tohle se mi povedlo…pátek večer hraní na Kampě, přišel tam nějakej magor filmař, kterej tam během deseti minut nadhodil šest tak příšernejch námětů, že jsem se málem pozvracel, tak jsem mu řekl, že je nemocnej a že umění má dávat radost…šel jsem pěšky z Hradu domů a byl tam za 39 minut. Metrem s cestama pěšky za 25. Čekal bych větší rozdíl… Kytarista na Zámeckých schodech hraje pokaždý, když jdu kolem, Boba Dylana. Pravděpodobně ho hraje furt…asi nic jinýho neumí. Dneska jsem potkal tři psy, kteří ke mně přišli sami a byli kamarádi hned…a taky jsem naučil jednu malou holčičku stříkat z těch koulí na Malostranský, ona hned zlila tátu a ten se na mě usmál…

Reklama