Finanční fašismus

Vzpomínám si, jak jsme si nadšeně „utahovali opasky“ jenom proto, aby si je někteří mohli úplně sundat, a nedávno mě dost pobavilo, že stejného výroku použil poprvé Joseph Goebbels někdy v roce 1944… Všichni jsme léta dřeli zřejmě jenom proto, abychom zjistili, že stát je na huntě, a že je třeba „reformovat“. A k čemu to bude? Reformujeme už od roku 1989, a kam jsme došli? K reformám reforem? Nikdy nepochopím, jak je možné, že za ukradený bankomat dnes zloděj dostane vyšší trest než dobytek za zneužité dítě. Také nechápu, proč stále připouštíme, že ti, co toho tady nakradli nejvíc, se nám všem smějí do ksichtů, protože vše přece bylo „podle zákona“ Tyto „zákony“ oni sami za tím účelem protlačili sněmovnou (většinou ve formě dodatků k jiným zákonům) takže dnes už je „podle zákona“ téměř všechno a nevyzná se v tom už nejspíš nikdo. Nechápu, proč jsme si nechali nakukat, že HDP je tím nejdůležitějším ukazatelem všeho. Podle mého názoru je to číslo, které o skutečné kvalitě života neříká téměř nic, a slouží jen jako ta pověstná mrkev na klacku před čenichem osla.
Během dvaadvaceti let novodobé české historie došlo k vyprázdnění téměř všech základních životních pojmů kulturou počínaje a pravdou konče a už zase vyhrává všehoschopnost nad schopnostmi. Jeden to myslel dokonce upřímně a dnes je doma na Floridě, další socialista to sice neříkal, a dnes si kupuje zámek, jinej chytrák má zničehonic (doslova) vilu na Hradě, další se zase dostal do vlády přestože ho nikdo nevolil, že prý bude bojovat proti korupci, a přitom jeho skutečným plánem bylo z ní profitovat. Za prezidenta máme lháře, jehož jedinou taktikou je strategie, a který ve svém inauguračním projevu plácá o tradicích, rodině a „konzervativních hodnotách“ a večer ho načapají u milenky (milenka mi nevadí…vadí mi ty lži, které se zase staly normou)…nějak už vím, že tomuhle neporozumím nikdy, a těžko se mi může někdo divit, že si zase začínám připadat jako blbec.
Naši poslanci a politici už jsou ve valné většině opět zcela odtrženi od života a společnost je už zase rozdělena na „my“ a „oni“.  „Vedení“ se ujala parta prapodivných deprivantů, kteří kradli (a v mnoha případech stále kradou) rukama i nohama, a na nás shlíží s bohorovným nadhledem koňského handlíře, který udělal dobrý obchod s jelimanem. Kdejakej lichvář, majitel herny nebo podvodník je dnes váženou osobou, a lidé, kteří chtějí „jen“ žít slušně, nemají zastání, protože si každej dobře rozmyslí, než jde s něčím k soudu, aby nespadl do ještě hlubší louže. Navíc ty, kdo mají skutečný vliv, nikdy nikdo nevolil (a ani by nevolil); mluvím teď o bankéřích, „developerech“ a šéfech firem, kteří poskytují základní životní potřeby. Nechápu, jak je možné, že máme stamiliony a miliardy na podporu kdejaké hovadiny, kdy se například vozí sníh z hor na hory, když naše babičky a dědečkové mají důchody, které naši noví papaláši utratí za jednu večeři. A tak mám v posledních letech pocit, že tehdejší politická moc, která lámala lidi, se pouze změnila na moc finanční, která…láme lidi. A co je horší, je často vykonávána stejným typem „politiků“, a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Jak dlouho bude ještě trvat, než si většina uvědomí, že je třeba oddělit politiku od ekonomiky, že trh sám o sobě nic nevyřeší, a že není možné, aby společnost vedli lidé s kalkulačkou místo hlavy?
Nikdy jsem si nemyslel (a nemyslím si), že za komunistů bylo líp, a pokaždé, když tohle přede mnou někdo řekne, tak se mu to snažím s větším, menším či žádným úspěchem vyvracet. Ale dnes se cítím divně, když si například vzpomenu, jak mou jedenasedmdesátiletou maminku pan emigrantský domácí dostával z bytu pomocí dvou příklepových vrtaček (každá z jedné strany bytu) od osmi do pěti, přičemž jí nabídl padesát tisíc, když se odstěhuje (které jí nakonec ani nedal), nebo když nám obec Ohrobec deset metrů od našeho plotu postavila čističku (přičemž nám úředníci do očí tvrdili, že nám přece zvedli cenu pozemku a že když to bude smrdět, tak tam fouknou vůni…), když vidím, v jakých finančních podmínkách často vyrůstají děti s jedním rodičem (kterých je dnes asi tak stejně jako těch v úplných rodinách), když poslouchám lidi na ulicích a skoro všichni mluví o penězích, a když se něco zdražuje, vylízaný inteligent v kvádru se mi se vší svou vehedemencí snaží vysvětlit, že se to vlastně zlevnilo. Někdo mi jednou řekl, že tehdy bylo taky blbě, ale jinak…
A tak mě napadlo, že nejpřiléhavější název toho, co tady nějak pomalu a plíživě vzniklo, je finanční fašismus. Má své gauleitery, esesáky, Hitlery i Himmlery a také svěřuje moc do rukou lidem bez fantazie, bez citu a bez osobnosti. Během naší historie nás okupovali skoro všichni naši sousedi, a tak si v poslední době říkám, že nejhoršími okupanty jsme nám nejspíš my sami. Opravdu si ze života musíme navzájem dělat takové peklo? Není nejvyšší čas s tím začít něco udělat? Není už pozdě?